Obracíme se na Vás s přihláškou do charitativního programu REHA ES. Máme 4-letého syna Marka, se kterým jsme pravidelnými klienty Centra  Hájek.  V tomto středisku již jsme absolvovali několik  rehabilitačních pobytů a dle našich dosavadních zkušeností je neurorehabilitační program Therasuit velmi prospěšný. Vzhledem k diagnóze našeho syna (centrální hypotonie a výrazná psychomotorická retardace) je pro nás rodiče velmi důležité posílit jeho tělesnou konstituci.

Od raného věku intenzivně rehabilitujme a stimulujeme ho ve vývoji. Syn pravidelně  prodělává rehabilitační pobyty v dětských léčebnách, několikrát v týdnu se mu věnuje terapeut nehledě na každodenní cvičení s manželkou. Již 5 –krát  jsme podstoupit se synem rehabilitační pobyt v Centru Hájek, a věříme, že především díky tomuto programu se syn začal stavět a začíná obcházet nábytek. Rádi bychom i v letošním roce pokračovali v této terapii.

Náš příběh:

Mareček se narodil v 38. týdnu těhotenství přirozenou cestou jako první dítě. Byl pro nás příslovečným „vymodleným dítětem“, o které jsme se snažili dlouhou dobu. Dle apgar skóre, kterým se hodnotí vitalita novorozenců, se prakticky jednalo o zdravého donošeného chlapečka. V prvních měsících života jsme nepozorovali žádné odchylky od normálního vývoje, což bylo potvrzeno i ošetřující dětskou lékařkou. Vývoj sice nebyl bez komplikací – výrazné problémy s kolikou, neustále zvýšená teplota, atd., ale vše bylo, tak říkajíc, v obvyklých mezích. Od 3. měsíce jsme začali docházet na rehabilitace cvičit Vojtovu metodu, protože Mareček měl problémy s prvním vzpřimováním a byla u něj diagnostikována lehká hipotonie.

S postupem času jsme začali pozorovat určité opoždění ve vývoji v porovnání s tabulkami. Nechtěli jsme tomu přikládat větší význam, neboť jsme byli přesvědčeni, že Mareček je pod dostatečným lékařským dohledem a tudíž není důvod ke znepokojení. Tento stav prakticky přetrvával až do 13. měsíce jeho věku, kdy jsme to již psychicky nevydrželi a navštívili dětského neurologa, který nám přichystal lehký nervový otřes. Po důkladné prohlídce Marečka zkonstatoval jasný a nesmlouvavý verdikt: Centrální hypotonický syndrom s výraznou psychomotorickou retardací.

Bylo to pro nás jako rána palicí do hlavy, protože jsme nic podobného nečekali. Po dohodě s neurologem nám bylo doporučeno absolvovat týdenní pobyt na dětské neurologii Thomayerovy nemocnice, kvůli provedení komplexního vyšetření. Na vyšetření jsme čekali více než měsíc a v mezidobí ukončili rehabilitace dle Vojty, protože to nikam nevedlo a našli si terapeutické pracoviště pod Hamzovou dětskou léčebnou v Luži, kde se cvičí dle metody Bobath. Vyšetření v Thomayerově nemocnici prakticky potvrdilo původní diagnózu s tím, že magnetická rezonance potvrdila nález na mozku: Asymetrické rozšíření komorového systému surpatentoriálně ( levá PK širší oproti pravé), rozšířeni SA prostor v okolí mozkových hemisfér zejména F-T bilat, s atrofii bílé hmoty periventrikulárně.

Bylo nám sděleno, že matka pravděpodobně prodělala v těhotenství nějakou skrytou virózu, která vedla k zánětu a nevratnému poškození mozku, což je bohužel neléčitelné. Jediné doporučení znělo: Intenzivně rehabilitovat a stimulovat vývoj. Protože jsme z hlediska klasické medicíny prakticky uzavřený případ, jsme nuceni hledat řešení především v oblasti fyzioterapeutických cvičení, abychom mohli synovi zajistit naději na kvalitnější život.

Jan Šlosar – otec