Dovolte mi, abych se Vám nejdříve představil. Jmenuji se Vojta Kamic a v březnu jsem oslavil desáté narozeniny. Můj příběh začal  v 30. týdnu těhotenství, když nám lékaři z ultrazvukového vyšetření oznámili, že mi neodtéká mozkomíšní mok z hlavičky. V tu chvíli se maminky bezproblémové těhotenství změnilo v neustálý koloběh mezi lékaři. Na genetice rodičům vyřkli ortel HYDROCEPHALUS a v tu chvíli se jejich život otočil o 180 stupňů. Nález nevypadal dobře, neboť lékaři hledali vady neslučitelné se životem pro ukončení maminčina těhotenství. Do 35. týdne mě sledovali a poté ukončili těhotenství císařským řezem. Na to, že jsem se narodil o měsíc dříve, jsem byl kus chlapa. Vážil jsem 2740g a měřil 49cm. Ihned po narození mě odvezli na neonatologii, kam se za mnou přišel podívat nervozní  a netrpělivý tatínek. Maminka mě viděla až druhý den.  Nikdo nás předem neinformoval, jak to bude probíhat a hodně nás to překvapilo. Nicméně nebyl čas ani síla něco řešit, protože nás čekaly důležitější věci. Hned druhý den po narození jsem šel na magnetickou rezonanci, kde bylo zjištěno, jak velké je poškození mozečku a třetí den mě čekala operace zavedení shuntu z hlavičky do bříška. Jsem ale velký bojovník a vše jsem zvládl. Další 3 týdny jsem v péči doktorů a sestřiček strávil na neonatologickém oddělení. Maminka s tatínkem sem za mnou pravidelně chodili. Nastal den “D” a mohl jsem odjet domů, kde na mě netrpělivě čekaly babičky a dědečkové. Ještě jsem se doma ani pořádně nerozkoukal a už jsem cvičil 3x denně Vojtovu metodu. Brečel jsem já i maminka, ale poctivě a trpělivě jsme pokračovali. První úspěch se dostavil v 9. měsíci, kdy jsem se začal přetáčet. Po čtyřech  se pohybuji od měsíce dvacátého. Ve dvou letech  mi byla diagnostikována DMO-spastická diparéza a poprvé jsem s maminkou odjel na 6 týdnů do Jánských lázní. Zhruba ve dvou a půl letech jsem se postavil u opory a začal obcházet nábytek. Následovali další 3 pobyty v Jánských lázních a 2x mi byl aplikován botulotoxin. Když mi byli čtyři roky podstoupil jsem první reoperaci shuntu, kterých mi v životě bude čekat ještě několik. V této době jsem začal chodit za ruce a s chodítkem. Jelikož doma hodně cvičíme, jezdím na kole Loped, dojíždím na hypoterapii tak pro mě klasická lázeňská léčba začala být nedostatečná. Chtěl jsem vyzkoušet nové moderní metody, které zdravotní  pojišťovna bohužel neproplácí. V šesti letech jsem absolvoval Klim therapy v Klimkovicích. Po těchto lázních jsem začal chodit o berličkách trojnožkách.

Další rok se mi narodil brácha Matyáš a absolvoval jsem robotickou rehabilitaci v Teplicích. V roce 2018  jsem na podzim absolvoval operaci obou nožiček v pražském Motole. 6 týdnů jsem měl sádry a tyč mezi nohama. Bylo to velmi náročné období a nejhorší bylo následné rozcvičení. Poté jsem odjel na 6 týdnů do lázní do Teplic, kde jsem opět absolvoval robotickou rehabilitaci. V současné době chodím o francouzských berlích. Navštěvuji druhou třídu ZŠ v Bělé nad Radbuzou, kde je mi největší oporou asistentka. V letošním roce jsem poprvé absolvoval intenzivní rehabilitaci v centru Hájek. Počáteční pláč brzy vystřídal úsměv a “zlobení”. Nejdůležitější pro mě bylo, že jsem každý den jezdil domů. Nemám totiž rád vytržení z rodinné pohody. Ihned po absolvování intenzivní rehabilitace byly vidět pokroky a další pokroky doznívají. Vyrostl jsem – napřímil jsem se a hodně jsem posílil nohy.

Dostali jsme i dobré rady na domácí cvičení. Tak třeba posiluji při chůzi se zátěží. Velice rád se zase do centra Hájek vrátím a třeba i díky Vašemu programu.