Je tu nový den a já jsem stále se svojí sestřičkou. Povídáme si, máváme si. Jsme jednovaječná dvojčátka. Všude je to příjemné, známé přítmí a zvenčí se tlumeně ozývá maminčin hlas. Všechno se zdá být v pořádku a nám je skvěle. Najednou mi ale není dobře. Něco se muselo stát. Maminčin hlas utichl a sestřička se mi ztrácí z dohledu. Pak už si jen pamatuji ostré světlo, hodně hlučných hlasů a neznámý zápach nového prostředí. Kde je moje sestřička? Je v pořádku?

Tak asi takhle jsem se dostala na svět! Jmenuji se Danielka Fidlerová, jsou mi 4 roky a se svojí sestrou Deniskou jsem přišla na svět ve 28.týdnu těhotenství. Lékaři byli skeptičtí, moc šancí nám nedávali a naši rodiče byli tak smutní. Nevzdaly jsme se. Každý další den na světě byl pro nás velikou zkouškou. Lékaři nám věnovali maximum svého času a rodiče maximum svojí lásky a péče. Jsem tak ráda, že má sestřička je v pořádku, je skvělá. Já jsem tak velké štěstí neměla. Nechci si stěžovat, je zázrak, že tady teď můžu být s vámi a moc si toho vážím. Bohužel během prvních měsíců života přišlo hned několik komplikací. Krvácení do mozku 3.stupně, přestala mi fungovat jedna ledvina a špatně se mi vyvinul zrak, bylo to pro všechny moc těžké. Nedá se to změnit. Moje ruce a nohy mě neposlouchají. Lékaři mi diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu. Já se ale nehodlám vzdát. Mám tady milující rodiče a své dvě úžasné sestry, oni mi za to stojí. Chci jim vrátit vše, co pro mě dělají a každý jejich úsměv mě posouvá dál. I přes nepříznivé prognózy lékařů se začínám zlepšovat, dokážu hýbat jednou rukou, pomaličku se plazím a s pomocí okolí sedím v tureckém sedu. Dokážu s vámi smysluplně mluvit ve větách. To je docela pokrok, co myslíte?

Chtěla bych ale mnohem víc, jenže bez pomoci okolí to jen těžko zvládnu. Moje cvičení fyzioterapie, ergoterapie a hipoterapie, taky neurorehabilitační a therasuit pobyty i pomůcky jsou velmi drahé. I do lázní jezdím. Pojišťovny hradí opravdu minimum z toho, co potřebuji. Týdně moji rodiče zaplatí kolem 2500 Kč jen za terapie. Pobyty stojí 60-80 tisíc na 14 dní až měsíc. Nemohu jim s náklady pomoci a tak alespoň prosím Vás. Pomozte a přispějte mi na mé pokroky. Já vám na oplátku slíbím, že budu žít s chutí, budu se usmívat a poctivě cvičit. Třeba se naučím sama najíst, nebo obléknout. Chtěla bych, aby mě maminka nemusela stále všude nosit. Každý svůj další pokrok s vámi budu sdílet.

Děkuji vám, že pomáháte, jste moji andělé!